
Alokace prostředků z fondů EU na projekty
Vývoj alokace prostředků z fondů EU na projekty v oblasti ochrany životního prostředí od roku 2000, zahrnující alokace v rámci ISPA, OPI a OPŽP.
Katalog indikátorů životního prostředí publikovaných ve Zprávě o životním prostředí České republiky a v dalších publikacích.
Vývoj alokace prostředků z fondů EU na projekty v oblasti ochrany životního prostředí od roku 2000, zahrnující alokace v rámci ISPA, OPI a OPŽP.
Porovnání energetické náročnosti hospodářství v jednotlivých zemích EU a také s průměrem zemí EU.
HDP v mezinárodním srovnání v rámci EU.
Indikátor hodnotí citlivost energetiky na projevy změny klimatu, a to na sucho a povodně, v evropském kontextu. Vyšší instalovaný výkon vodních elektráren znamená, že je energetika citlivější na výskyt (výpadky části zdrojů v důsledku) těchto jevů.
Měrný indikátor materiálové spotřeby využitý pro mezinárodní srovnání měří domácí materiálovou spotřebu ve fyzických jednotkách (tunách) na jednoho obyvatele.
Certifikace lesních pozemků standardy mezinárodních certifikačních organizací je nástrojem pro zavádění odpovědného hospodaření v lesích a zároveň informování spotřebitele o původu a environmentálních důsledcích těžby dřeva. V současné době jsou dostupné certifikáty PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes) a FSC (Forest Stewardship Council).
Členské státy EU mají do roku 2020 stanoven cíl, že podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie bude činit 20 %.
Přehled výnosů z vybraných poplatků, plateb a daní v oblasti ochrany životního prostředí. Účelem výběru poplatků je přímá návratnost do ochrany životního prostředí, čímž se liší od ekologických daní, kde přímá návratnost není nutnou podmínkou. Poplatky představují zdroj pro poskytování podpor, které jsou čerpány především v podobě půjček, dotací a úhrad části úroků půjček a směřují zejména do ochrany vody, biodiverzity a krajiny, ovzduší či do odpadového hospodářství.
Mezinárodní srovnání celkových příjmů z ekologických daní, resp. poplatků členěných dle metodologie Eurostatu do 4 hlavních skupin – daně z energetických produktů (např. elektřina, plyn, pevná paliva), dopravní daně a poplatky (např. za registraci vozidel, mýto apod.), daně a poplatky za znečištění životního prostředí a za čerpání přírodních zdrojů (např. poplatky za znečištění ovzduší, platby za odběry vody apod.).
Spotřeba energie z OZE a podíl OZE na celkové spotřebě energie v dopravě je indikátorem vlivu dopravy na klimatický systém a jejího směřování ke klimatické neutralitě. Minimální podíl OZE na spotřebě energie v dopravě je legislativně stanoven pro jednotlivé členské státy EU. Mezi OZE v dopravě se řadí biopaliva a elektřina vyrobená z OZE.